Rozvoj sluchové diferenciace

Sluchová diferenciace je dílčí funkcí sluchu, pomocí níž rozlišujeme rozdíly mezi slyšenými slovy a vnímáme, kterou hláskou se tato slova odlišují. Nesprávně vnímané hlásky způsobují chyby v pravopisu slova. K nápravě lze využít následujících postupů:

      o  rozlišování slyšených slabik (např. "ma", "mo" - je to stejné?),
o     určování, zda se slova od sebe navzájem liší - můžeme využít umělá slova ("pork" -"polk") i slova skutečná ("ves", "pes"),
o  pokud dítě zvládá předchozí cvičení, můžeme zkoušet, zda slyší, kterými hláskami se liší.

Začínáme slovy, která se liší prvním písmenem, potom slovy, která se liší posledním písmenem a nakonec hláskou uprostřed slov.

Tvoření vět ze slov, která se vzájemně liší jednou hláskou (např. "váha, váza") -  dítě určuje, kolik je slov ve větě, kterou mu rodič předříkává (i předložka je slovo) a počítá slabiky ve slyšeném slově (lze doplnit vytleskáváním).

Slovní kopaná - vymýšlíme slova, která začínají slabikou nebo hláskou slova předcházejícího (např. akát-táta-auto...).

 

Rozlišování slov lišících se měkkostí slabiky (di/dy, ti/ty, ni/ny):

Dítě při oslabení této funkce chybuje tak, že např. ve slově hodiny napíše "hodyni".

o    využíváme metodu tvrdých (dřevěné kostky se slabikami dy, ty, ny) a měkkých kostek (z molitanu, se slabikami di, ti, ni). Rodič předříkává dvojice slabik lišících se tvrdostí (dy, di), dítě je opakuje a stlačuje rukou buď měkkou nebo tvrdou kostku. Po zvládnutí odlišování slabik zařazujeme slova.

Rozlišování sykavek (s, z, c /š, č, ž):

       o   rodič předříkává slabiky, potom slova, ve kterých se vyskytuje jedna z dvojice sykavek - dítě slova opakuje a zároveň ukazuje kartu 
         s příslušným písmenem,
o doplňování háčků do předepsaných slov, podle toho, co slyším.

 

Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek:

        o      určování, zda jsou vymyšlená slova stejná ("pis" – "pís", "kil"- "kil"),
o   grafické znázorňování délky samohlásek, slabiku krátkou označujeme tečkou, dlouhou čárou, např. "máma" znázorní dítě takto postupujeme
     od dvouslabičných slov k delším podle schopností dítěte a již probraného učiva. Ke znázornění můžeme využívat krátké a dlouhé prvky
     stavebnice,
o   znázorňujeme slova graficky a dítě si vymýšlí slova, která odpovídají danému grafickému znázornění (píše je a říká nahlas),
o   k rozlišování krátkých a dlouhých slabik můžeme využívat bzučák, flétnu apod.